|
Pro středověkou inspiraci do Dětenic
Jelikož tábor na Ježkově klepe na dveře, rozhodli se táboroví vedoucí nasát trochu té středověké atmosféry na vlastní kůži a vypravili se do středověké krčmy v Dětenicích.
V Dětenicích bylo už z dálky slyšet dobovou hudbu, takže jsme nemohli zabloudit. Vkročili jsme do krčmy ve chvíli, kdy se zde zmítaly břišní tanečnice a netrvalo to ani 10 minut a už jsme byli vtaženi do programu. Do naší místnosti vkročila inkvizice a její pohůnci se zaměřili na Jíťu, kterou označili za čarodějnici. Inkvizitor ji "odsoudil" ke třinácti ranám. Jiřík ve snaze jitce pomoci zahalekal, že 13 je číslo ďáblovo. No, tak to jí pomohl - obratem třináctku změnili na patnáctku. Jitka byla bita. Pak jí ještě natiskli cejch na rameno.
Potom jsme se věnovali studiu jídelních lístků, kde nás některá jídla poměrně zaujala, např. utopenec z místního rybníka, kilové kolínko z uhranuté svině atd. Konečně jsme si objednali, co budme "žrát" a "chlastat". Míšu zaskočilo, že k džusu a matonce nedostal sklenku. Teprve za chvíli mu donesli "škopek"...
Přišli šermíři, kteří bojovali na život a na smrt. Jednomu míša v nestřežené chvilce schoval šavli. Nakonec se nad nervózním chlápkem smiloval a šavli vrátil...
A už se nosila večeře, mňam. Talíře loupeživých rytířů a chudých pocestných na našem stole převažovaly. Konečně jsme si pochutnávali na špízech, flákotách, plackách, kuřecích stehýnkách a dalších dobrotách. Hodokvas narušila žebračka, která se usídlila u našeho stolu a žadonila o jídlo pro své hladové ratolesti. Protože už držela v ruce stehno, usoudila jíťa, že jim to stačí, že by si zbytečně roztáhly žaludky. Žebračka nám spílala a hrozila, že na nás pošle inkvizici. Odbili jsme ji s tím, že už u nám byli.
Další dorazil k našemu stolu kejklíř, který předváděl žonglování. bylo to pěkné, ale Verča umí taky žonglovat. Líbily se nám triky s ohněm, ale i jirka s ohňovými řetězy leccos umí. Nikdo z nás zatím neumí tančit ve střepech, a myslím, že u toho i zůstane. Pochybuji, že by se toho Péťa ujal...
V krčmě jsme hodovali až do půlnoci a teprve potom jsme se vydali na cestu domů. Prima jsme si to užili a nyní nezbývá, než si počkat poslední měsíc, než začne náš středověký tábor.
A tak vzhůru ke dvoru krále Artuše!!!
-pš-
Související články |
