|
Dana a Jindřich Jelínkovi
Je úterní ráno. Čekám před královédvorskou sokolovnou na nejstaršího aktivního cvičence Sokola Dvůr Králové n. L.¨
88 – tiletý bratr Jindřich Jelínek přichází společně se svou o deset let mladší ženou Danuškou. Už samotná cesta do Sokola je pro manžele Jelínkovy pořádným sportovním výkonem, protože musí urazit pěšky 2 km, které dělí jejich domov od sokolovny. Jindřich se pohybuje pomocí dvou francouzských holí, přesto z jeho tváře vyzařuje optimismus.
Ještě musíme zdolat dřevěné schodiště a už se budeme moci usadit v klubovně. Řeč se točí okolo Sokola a turistiky. Danuščini rodiče byli sokolové, maminka cvičitelka žactva a tatínek vzdělavatel, proto se není co divit, že přivedli do Sokola také svoji šestiletou dcerku. Danuška cvičila v Sokole s válečnou přestávkou až do roku 1948. Po komunistickém převratu přešla do turistického oddílu, absolvovala kurz značkařů a 48 let vykonávala tuto záslužnou práci.
Jindřich nebyl v mládí nikde organizován, vyrážel s partou kamarádů na výlety okolo Pardubic, kde bydlel. Občas si vyšel na turistický pochod. S Danuškou se poznali díky inzerátu. Přistěhoval se za ní do Dvora Králové a od roku 1965 značili turistické trasy společně.
Když se po roce 1989 obnovil Sokol, Danuška se do něj vrátila. Právě probíhal nácvik na XII. všesokolský slet. Ve skladbě Věrné gardy si zacvičila ve Dvoře Králové, Jaroměři i v Praze. Seniorům se společné vystupování líbilo, a tak se rozhodli nacvičit Českou besedu. Do tancování se Danuška nepustila, ale zato přivedla svého manžela Jindru, vyhlášeného tanečníka. A tak se stal Jindřich v roce 1995 členem Sokola. Ve stejné době začali manželé Jelínkovi pořádat výlety pro zájemce z řad Věrné gardy. Sokolští turisté se pod jejich vedením vydávali na výlety do blízkého i vzdálenějšího okolí. Díky seniorkartám se mohli vypravit až do Nymburka nebo do Orlických hor. O svých výpravách vedli pečlivé záznamy, a tak se díky jejich aktivitě Sokol Dvůr Králové n. L. propracoval v korespondenční soutěži Sokolské dny v přírodě do první desítky. Největším úspěchem bylo celkové 3. místo před dvěma lety.
Když zájem o tancování opadl, rozhodl se Jindřich v Sokole zůstat a dál navštěvoval oddíl seniorů. Zúčastnil se nácviku na slet v Liberci. Atmosféra sletu jej nadchla, proto se pustil v 79 letech do nácviku na XIII. všesokolský slet a také se sletového vystoupení v Praze zúčastnil.
Do roku 2006 s manželkou cvičili dvakrát týdně. Na slet si už nacvičovat netroufli, ale v hledišti nechyběli. V posledních letech začaly Jindřicha „zlobit“ nohy. Kvůli bezpečnosti vynechali Jelínkovi večerní cvičení, ale na dopoledním chyběli za poslední rok pouze jednou!
Přesto, že se Jindřich pohybuje o dvou francouzských holích, absolvovali vloni několik výletů. Zdatnějším účastníkům naplánoval náročnější trasu a sám se pustil s Danuškou po rovině. Takto se podívali třeba na Ostaš a u Chotěboře do údolí řeky Doubravky. A jak to bude letos? Uvidíme, co nám zdraví dovolí.
Jelínkovi navštěvují přednášky o cestování, navštěvují liberecké divadlo a zúčastňují se sokolských akcí. Nemohli chybět na vernisáži výstavy ke 145. výročí založení dvorského Sokola. Účast na akademii jim bohužel překazil déšť.
Poslouchám s obdivem vyprávění Danušky a Jindřicha. Uvědomuji si, že svou vitalitou a životním stylem předhoní lidi o mnoho mladší. Loučím se s nimi, přeji pevné zdraví a další desítky nachozených kilometrů. Danuška pomáhá Jindřichovi ze schodů a oba se honem zařazují do cvičení seniorů, které již začalo.
P. Špatenková
|
