|
Žactvo královédvorského Sokola na tajném výletě
Na začátek května jsme naplánovali pro malé i větší sokolíky tajný výlet. Tentokrát jsme zvolili jako dopravní prostředek autobus, který všechny malé i velké turisty přepravoval. Jen šofér Jirka věděl, kde je cíl cesty.
Výletu se letos zúčastnil rekordní počet malých i velkých milovníků sokolského pobytu v přírodě. Nejmladší z 39 dětí byla půlroční Anetka Erbenová, naše nejmladší sokolka a dále děti z oddílů předškoláků, žactva, gymnastiky i atletiky. Doprovod zabezpečovalo 9 dospěláků z řad cvičitelů a rodičů.
Naším prvním cílem byl zámek Častolovice. Děti si prohlédly nejen zámek, kde se největšímu zájmu těšil dětský pokoj s hračkami malých princezen a princů, ale také zoo koutek a samozřejmě dětské hřiště, které jsme při našem pobytu zcela okupovali. Menšině rodičů s dětmi jsme nevadili, naopak nám nabízeli, abychom zařadili jejich ratolesti do naší výpravy. Náš útok zdatně přečkala také hradní prodejna suvenýrů. Menší karambol nastal na hradním WC, kde byly kabinky na mince. Naši nejmenší se neuměli po použití WC odemknout, a tak jsme je museli vysvobodit vhozením další mince do kasičky.
Cesta pokračovala do Vrbice. Ve třech skupinkách jsme vystoupali na nově vybudovanou rozhlednu. Odměnou nám byl krásný pohled do okolí. Naše nejmenší však nejvíc zaujal zvonec, kterým mohli dát těm dole najevo, že jsou u cíle.
Také zde se nám podařilo zviditelnit. Alex vytrousil pohled, který koupil pro maminku. Nějaký pán pohled našel a zastrčil jej růžkem do klády. Aby nezapadl do klády, zajistil pohled z obou stran vstupenkou na rozhlednu, kam se za chvíli chystal. Tento nápad se ukázal krátkozrakým ve chvíli, kdy začal Alex pohled hledat, pán mu jej ukázal a Lexa jedním zkušeným pohybem pohled vytáhl, ovšem vstupenky zapadly do oné klády. Pepa se velmi snažil pánovi, který vstupenky chtěl zpátky vyhovět, ale bylo to nad jeho síly. Zachránil jednu, druhá zůstala zapadlá. Ostatní dospěláci z naší výpravy pozorovali Pepovo počínání a pomalu uzavírali sázky, co že to tam ten Pepa vlastně provozuje. Že loví vstupenky nikoho z nás ani nenapadlo...
Z Vrbice jsme pokračovali pěšky na hrad Potštejn. Starší sokolíci vyrazili ostrým tempem, aby se odpoutali od skupiny mladších. Mladší se kolíbali od borůvky k jahodě, jak praví klasik. Co chvíli byla zastávka tu na pití, tu na čůrání, případně na svačinku. Nakonec se malým podařilo dorazit na Potštejn těsně před většími, ti se však stihli podívat ještě na zbytky hradu Velešov.
Prohlídka Potštejna se nám velmi líbila. Z hradu byl krásný rozhled, líbila se nám mučírna i další zajímavosti. Také jsme mohli pozorovat včelky v proskleném úle.
Po prohlídce jsme oblehli hradní bufet a fronta se ne a ne zkrátit. Děti potřebovaly utratit peníze, které je přece škoda dovézt domů. Čas ubíhal, nadešla doba návratu.
Do Dvora jsme dorazili se zpožděním, ale snad se na nás rodiče příliš nezlobili.
Výlet se nám opravdu vydařil. Nemalou měrou k tomu přispělo téměř letní počasí, a také ukázněnost malých turistů. Už se těšíme na další společně prožité chvíle v přírodě. Již za dva měsíce zavlaje nad Ježkovem sokolská vlajka.
-pš-
Související články |
