|
Vydařený Tajný výlet
Na 5. května jsme naplánovali Tajný výlet pro sokolské předškoláčky a žactvo. Kam? No to je přece tajné! Celých 14 dní jsme tak byli vystaveni dotěrným otázkám a kamže to vlastně pojedeme. Někdo ještě ke své otázce dodal – Mě to přece můžete říct, já to neprozradím. Otázkám jsme nepodlehli, a tak to bylo opravdu tajné.
Trošku jsme se obávali, že nám nebude přát počasí, neboť celý týden hlásili, že právě v sobotu bude nejvíc pršet, bude zima a vůbec to nebude stát za nic. Vzpomněli jsme si, že už dva roky po sobě máme s Tajnými výlety smůlu – v roce 2004 celou noc před výletem lilo, a tak na výlet nakonec jeli pouze Fišerovi, Špatenkovi, Nik Erben a Ivošek. V roce 2005 měl zase vlak dvě hodiny zpoždění, takže jsme museli změnit cíl cesty na tábořiště Ježkov. Vloni jsme výlet nestihli pro sletové zaneprázdnění a letos jsme moc chtěli, aby nám to konečně vyšlo podle představ.
Ráno bylo 8 stupňů, bylo pod mrakem, ale nepršelo, no tak uvidíme, kolik výletníků nakonec dorazí na nádraží. Zájemců o Tajný výlet se sešlo nad očekávání hodně. Přišlo 9 předškoláčků, 14 školáků, dvě dorostenky, jeden dorostenec a 8 dospělých. Jenom spočítat všechny, abychom mohli zakoupit jízdenku, byl skoro nadlidský výkon! Při kupování jízdenky jsme zablokovali pokladnu, takže se cestující, kteří stáli ve frontě za námi začali strachovat, že jim vlak ujede. Jeden pán, co nikam necestoval, je uklidňoval slovy – to je rychlík…
Konečně přijel vlak a my jsme mohli nastoupit do vagónu. Zamávali jsme rodičům a vzhůru na tajný výlet. A opět začaly otázky, kam vlastně jedeme. Pavlína rozdávala všem kouzelné bonbóny, které jsou na bolavé nohy, až už někdo nebude moci šlapat. O bonbóny se začali hlásit i další pasažéři, že taky potřebují, aby jim to šlapalo…
Cesta vlakem ubíhala v pohodě, o vzrušení se postaralo pouze několik tunelů. Po hodině cesty jsme vystoupili na zastávce Malá Skála. Ihned jsme vyrazili na cestu. Zjistili jsme, že se oteplilo, a tak jsme záhy udělali první svlékací přestávku, kterou děti využily zároveň jako první občerstvovací.
Červená značka nás vedla strmou cestou ke strážnímu hradu Vranov s letohrádkem. Tady se konečně děti dočkaly první svačinky. Dostali jsme klíč od brány a vyrazili na prohlídku strážního hradu. Všude vedly klikaté cestičky a krkolomné schody. Naštěstí byly děti ukázněné, a tak jsme přežili více než hodinovou prohlídku hradu ve zdraví.
Po prohlídce následovala pauza nakupovací – děti si mohly koupit pohledy, turistické známky a nanuky.
Pod Vranovem jsme se rozdělili na dvě skupiny. Školáci se šli podívat na vyhlídku Zahrádka a předškoláčci pokračovali v cestě na Frýdštejn. Cesta ubíhala pěkně, nepršelo, jenom fičel pořádný vítr. Za nedlouho jsme už stáli před Frýdštejnem. Při vstupu do hradu nás zaujala báseň, která začínala slovy Tichý hrade… No tak to ne, bylo samozřejmě po tichu. Obzvlášť když dorazila i skupina našich starších dětí.
Také zde spletité schodíky neměly chybu, obzvlášť část směřující na věž. Odměnou nám však byl nádherný výhled do okolí. Viděli jsme Trosky i Bezděz i rozhlednu Kopanina.
Když jsme si hrad důkladně prohlédli, sestoupili jsme dolů a pokračovali na louku nad hradem, kde jsme rozložili naše ležení. Děti se občerstvily a potom využily náčiní, které jsme s sebou pro tuto příležitost vzali. Když se všichni dostatečně vyřádili, pokračovali jsme zpět k Malé Skále, kde na nás čekala zmrzlina a také malé hřišťátko.
O půl páté byl už nejvyšší čas vydat se k nádraží. Vlak přijel úplně přesně. Ani na zpáteční cestě děti neumdlévaly ve své aktivitě a i tuto poslední část svého výletu si náležitě užily.
Výlet se nám jaksepatří vydařil a líbil se jak dětem, tak všem dospělým. Doufáme, že se nám povede připravit podobný výlet pro podzimní období.
Pavlína a Mirek
Odkazy:
Hrad Frýdštějn
Strážní hrad Vranov
Související články |
